Tento rok to bylo už podruhé – podruhé jsem se o letních prázdninách dostal mezi bojovníky indiánského kmene Tébio. Kmen Tébio čekal velký úkol – dostat se z Velkého sněmu, kam se dostal na minulém táboře, kvůli hrozbě nebezpečí ze strany bělochů. Cesta nebyla jednoduchá a šlo se několik dní. A protože i ti nejstatnější bojovníci potřebují při tak náročné cestě odpočinek, rozhodli jsme se ještě s Divadlem, že zajistíme všem v táboře klidné noci. Ale to už moc předbíhám!
Tábor pro nás začal pátkem, kdy jsme přijeli pomoct s přípravou tábořiště. Stavění uteklo překvapivě rychle a byla tu neděle, kdy všichni netrpělivě čekali, až přijedou děti. Jen stěží jde hádat, co se honilo hlavou sačemům, owačirům a dalším z vedení tábora. Já s Divadlem jsme přemýšleli, co bude dál a hlavně taky, co že to budeme dělat v noci, když budeme mít na starost celý tábor. Nakonec, alespoň za sebe můžu říct, že jsem z naplánovaných činností moc nestihl – znáte to, celou noc vás zvládnou zaměstnat dupající ježci, padající větvě v okolních lesících, podivné šplouchání v místním potůčku, hlasy z některých stanů nebo třeba starosti s vodou, která nejednu noc padala z oblohy.