Jak se těmto „útokům“ bránit? Spousta lidí to řeší tím, že si zruší nebo vůbec nezaloží profil. To je poměrně zásadní řešení, ale ideální určitě není. Minimálně tím, že nevíte, kde se o vás mluví, co se o vás ví a nemůžete se bránit tomu, co se o vás povídá.

Další možností (určitě ne poslední) je nastavit si Facebook podle našich potřeb a nemuset se tak omezovat v jeho používání. Teď vám prozradím, jak na to!

Určitě začneme rozdělením přátel do skupin. Napřed se musíme rozmyslet, jak přátele rozdělíme. Určitě je fajn oddělit spolužáky, klienty a děti (15-) – jiné rozdělení závisí nad tím, jaký žijeme život .

Jak rozdělit přátele do skupin?
Vpravo nahoře klikneme na tlačítko „Účet“ a z otevřeného menu vybereme „Upravit možnosti přátel“. Na otevřené stránce klikneme na „+ Vytvořit seznam“, vyplníme název a vybereme z přátel ty, které chceme přidat. Nakonec stačí kliknout na tlačítko „Vytvořit seznam“ a máme hotovo. Takto opakujeme pro všechny dříve vymyšlené skupiny.

Co se skupinami?
Přátele máme rozděleny. Teď je potřeba nastavit, co která skupina přátel může a nesmí dělat. Klikneme tedy opět na tlačítko „Účet“ v pravém horním rohu a tentokrát zvolíme „Nastavení soukromí“. Na otevřené stránce najdeme malý modrý odkaz „Upravit nastavení“ a klikneme na něj.

Dostaneme se na stránku, kde si můžeme nastavit spoustu věcí – teď něco k některým z nich:

Mé vlastní příspěvky – tady si nastavíme, kdo může vidět naši zeď. Kliknutím na tlačítko se zámkem otevřeme menu, ve kterém vybereme „Vlastní nastavení“. Doporučuji zobrazit zeď pro „Pouze přátelé“ a skrýt pro „Děťi (15-)“ a „Klienti“. Je to ale na vás! Ti, pro které bude skryto vůbec neuvidí na vašem profilu vaši zeď.

Další informace (rodina, vztahy, zajímám se o…) si nastavte tak, jak uznáte za vhodné. Nastavuje se analogicky stejně jako u „Mé vlastní příspěvky“.

Teď trochu odbočím – Facebook nedávno spustil funkci Facebook Places (Místa) – vy, ale i vaši přátelé teď mohou oznámit všem, kde se právě nacházíte. Týká se to nastavení „Místa, kde jsem označen“, „Kdo je momentálně tady“ a „Přátelé mohou oznámit, že se nacházím na určitém místě“. Osobně doporučuji tuto službu maximálně omezit – už kvůli tomu, že vás může kdokoli označit i v místech, kde jste nikdy nebyli (třeba ze srandy) – a vysvětlujte pak nadřízenému, že jste pracovali na projektu a nebyli v night baru.

Další blok nastavení „To, co sdílí ostatní“ opět stojí za důkladné zvážení (a taky tom, co děláte ve volném čase a tom, koho máte na Facebooku).

Nastavení jednotlivých příspěvků
Nastavit, kdo si co může přečíst a vidět můžete samozřejmě i u nových příspěvků. Při psaní statusu, vkládání fotek a dalších činnostech hledejte vždy někde okolo stejnou ikonku zámečku, jaká byla v nastavení soukromí a stejně tak jako tam můžete nastavit, kdo může tento konkrétní příspěvek vidět.

Status „Máte někdo už hotovej tahák do češtiny?“ tak můžete poslat jen spolužákům, fotku s ožralými kamarády všem kromě klientů a dětí a informace o víkendové akci jen těm, koho tam chcete vidět.

Na závěr bych rád zdůraznil, že ani Facebook není trezor s nejvyšším utajením a taky že máte určitě kamarády, kteří budou váš status třeba dál sdílet. Platí tedy pravidlo, pište jen to co uznáte za vhodné nebo se pak alespoň nedivte.

Pokud máte na toto téma jakékoli dotazy, pište do komentářů, budu se snažit všechno zodpovědět.

Otočím se na ležícího muže. Uvědomuju si, že to nebyla stabilizovaná poloha. Takhle pod auto dopadl. Přestává dýchat. Paní volající: „jsem zdravotní sestra“ otáčí s pomocí muže na záda a začíná masírovat hrudník. Klekl jsem k hlavě, alespoň zaklonil zraněnému hlavu, aby se otevřely dýchající cesty. Ohlížím se po hrudníku. „Masírujte rychleji.“ – vzpomněl jsem si na poslední školení. Někdo mě odvádí pryč se slovy: „Pojď, bude to v pořádku.“, po cestě zastavuji motorkáře, aby zastavil, aby mohla sanitka projet. Mávám na sanitku a ukazuji rukou, kde se to stalo. Odcházím dál, chvíli přihlížím z větší vzdálenosti. Doktor ze sanitky si dělá u zraněného místo a po chvíli začíná také masírovat hrudník. Trvá to dlouho. Odcházím pryč, nezvládám to.

Po půlhodině slyším od neznámé paní: „Kousek odtud na křižovatce srazilo auto cyklistu, nepřežil.“. Stojím. Dýchám hodně ztěžka. Pomalu směřuji domů. V očích slzy. V hlavě spoustu otázek.

Doma sedím na židli, pouštím si písničky, abych myslel na cokoli jiného. Nejde to, každé slovo to připomíná. V každé písničce vidím spojitosti. Hledám oporu v kamarádech. Po půlnoci už není téma k diskuzi, jdu spát, zavírám oči. Ne! Tupě hledím do stropu a snažím se přemýšlet o čemkoli jiným. Problémy ve škole, maturita, poslední nešťastná láska, nedokončená práce… K ránu se mi daří usnout.

Neříkám, že nikdo, ale málokdo z vás si tuhle situaci dokáže představit. Je mi z toho špatně ještě teď a asi ještě nějakou dobu bude.

Mám za sebou desítky školení o podávání první pomoci. Ne, opravdu to není všechno. Člověk to musí zažít na vlastní kůži, aby si z nich něco vzal a příště snad dokázal pomoct…

(Článek se nemusí 100%ně shodovat s dějem.)

Celý život je věčně nový začátek, řekl tak ve svém životě, pro mě neznámý člověk se jménem Gottfried Benn. Vyslechnutí této věty ve mne vyvolalo spoustu otázek – je to opravdu tak? Jsou i v mém životě neustále nové začátky? Pokusím se – sám sobě na tyto otázky odpovědět.

Po delším zamyšlení přijdeme na to, že je pouze naší otázkou, jak se na věc díváme – nástup na střední školu – je to nový začátek, nebo pokračování předchozího vzdělávání? Co nová práce? Opět záleží na úhlu pohledu… Nový začátek nebo „jen“ pokračování v kariérním vzestupu? Nabízí se otázka, zda je pro nás důležité, jak svůj život bereme – dlouhý příběh s několika kapitolami, nebo velkou sbírku povídek…

Hledáte odpovědi? Záleží na konkrétním člověkovi, jak se cítí lépe. Pro mne osobně je nejlepší danou věc neřešit a žít si svůj život…

Souhlasíte? Jak berete svůj život? Je to pro vás důležité – v diskuzi pod článkem máte možnost se vyjádřit…

Ještě do nedávna jsem byl skoro běžný uživatel Facebooku, měl něco okolo 200 přátel – až na asi 3 vyjímky všechny znám, rád si s nimi píšu, rád spamuju jejich zdi více či méně vtipnými příspěvky a statusy – ale což? Kdyby jim to vadilo, neklikali by na „To se mi líbí“, nepsali by komentáře a v ideálním případě by si ze zdi skryli moje příspěvky. Spravoval jsem několik stránek – konkrétně to byli stránky Hryzalek.cz, Duha Křišťál Lutín a Moto Unčovice. Využíval jsem je tak, jak jsem uznal za vhodné, přibližně jsem věděl, co si můžu dovolit, co už ne … a tak to prostě nějak fungovalo! Ale nemohl jsem si pomoct – chtěl jsem víc!

A tak jsem později rozšířil své působení – zareagoval jsem na příspěvek poptávající správu firemních FB stránek. Proč ne? Komunikace se zákazníky (i když nejsou moji) mě baví, Facebooku rozumím a mimo jiné je to zajímavý způsob, jak si přivydělat.

Všechno bylo až do včerejška v pořádku a v naprosté pohodě. Právě včera večer mi přišlo upozornění od Facebooku, že jedna z fotek, kterou jsem nahrál je závadná pro ostatní uživatele Facebooku. „No co“, řekl jsem si – napsal autorce fotky, proč již není mezi ostatními. Z důvodu spousty jiných starostí jsem to vypustil z hlavy… Nicméně nahlášená fotka pravděpodobně přilákala Facebook na můj profil, ten objevil další věci, kterými více či méně porušuji podmínky použití a tak se stalo, že když jsem se chtěl dnes ráno podívat, co je nového, zobrazila se mi nemilá hláška:

Okamžitě jsem dle nápovědy Facebooku napsal na příslušný mail prosbu o obnovení účtu a teď vyčkávám… Plánuji počkat týden – a do té doby mi buď starý profil obnoví nebo si založím nový. Podotýkám, že s účtem jsem přišel o veškerý obsah profilu (a že toho není málo…), seznam přátel a taky o všechny Facebook Pages, ve kterých jsem byl sám správcem. Asi už ani nemám chuť sesbírat všechny přátele a tak mám v plánu založit si pouze firemní profil – na správu Facebook Pages – úplně bez přátel…

A úplně na závěr bych alespoň chtěl poděkovat tomu „človíčkovi“, který pravděpodobně všechno zavinil, nahlásil fotku, která mu prostě nesedla do oka… Pevně věřím, že jsi teď ten nejspokojenější, dosáhl si životního úspěchu!

Člověk je tvor, který dělá chyby a i když to na první pohled nevypadá – i lidé ve vedení státu jsou lidé. Dělají chyby, rádi chytnou po penězích, být středem pozornosti jim nevadí… Ale nemáme jim naprosto co vyčítat – copak jsme jiní? Mít stejné možnosti – nedělali bychom to stejné? Odpovídáte „Ne“? Pak buď patříte mezi malou skupinku poctivých lidí, kteří nemají v našem světě šanci nebo si lžete sami sobě.

Můj názor je opravdu ten, že volit nemá smysl. Buď pomůžeme k penězům lidem, kteří už peníze mají nebo pomůžeme k penězům lidem, kteří peníze nemají, ale spolu se slávou po nich touží. Ano, možná se mezi desítkami nebo stovkami kandidátů najde nějaký, který to myslí s politikou vážně a nenechá se jen tak koupit, ale to si radši běžte vsadit sportku a máte větší šanci na výhru.

Pokud chcete jít volit, tohle právo Vám neberu. Pokud si myslíte, že tím něčemu pomůžete, nechci Vám brát iluze. A ano, pokud chcete udělat pánům v zastupitelstvu radost, běžte volit.

Na konci bych rád podotknul, že se jedná pouze o můj osobní názor a nerad bych z něj měl jakékoli negativní následky.

Znáte nějakou opravdu parádní restauraci, hospodu nebo třeba čajovnu? Jste maximálně spokojení s obsluhou, prostředím – zkrátka čímkoli? Hledáte způsob, jak dát najevo Vaše nadšení? Můžete dát obsluze dýžko nebo třeba přijít po čase znovu.

Nyní žijeme ve 21. století, zkuste najít na Facebooku stránku, která patří právě Vašemu vybranému podniku a klikněte na „To se mi líbí“! Po tomto kroku nejen, že můžete mít dobrý pocit z toho, že jste podnik podpořili, ale pokud si majitelé uvědomují, jaká je v podobných stránkách síla, zpestří Váš život nevšedními statusy informujícími o aktuálním dění, probíhajících akcích nebo třeba o zajímavostech z okolí.

A zajděte ještě dál! Pište na zeď, komentujte, přidávejte fotky … Každou akcí (a reakcí) určitě potěšíte! A nemusí to být jen oblíbená hospoda – zkuste to i u svého operátora, školy, supermarketu … mnohdy budete překvapení co vám připraví na oplátku – slevy pro fanoušky, soutěže a spoustu dalších věcí! Facebook meze fantazie nezná!

A teď něco pro podniky a firmy, které chtějí udělat „díru do světa“

Je vaší cílovou skupinou někdo, kdo je na facebooku a vy (resp. vaše firma) tam zatím chybí? Opřete se do toho! Založte si na Facebooku stránku, která vás bude prezentovat! Upravte ji tak, aby se vám líbila! Vymýšlejte pro „fanoušky“ zajímavý a neotřelý obsah. Uvidíte, že se vám vynaložený čas vrátí.

Nejen, že o vás budou lidé mluvit, ale získáte nové zákazníky, ti stávající se k vám budou vracet … budou s vámi více komunikovat – co víc si přát?

V ideálním případě si teď řeknete: „No jo, facebook ale není nic pro mě…“. Nejlépe uděláte, když se, alespoň do začátku poradíte s člověkem, který má v tomto směru nějaké zkušenosti a vědomosti. Založí vám stránku, nastaví ji tak aby se uživatelům líbila a nalákala další fanoušky a poradí vám, jak s fanoušky komunikovat. V ideálním případě s vámi připraví nějaký „marketingový plán“.

No a pokud vás těchto pár odstavců oslovilo a chcete to vyzkoušet, neváhejte mi napsat a podíváme se na to, co můžete na facebooku dělat !

Když jsem pak do zmíněného kroužku přestal chodit (už ani nevím proč), ona přezdívka úplně vyšuměla – prakticky nikdo v okolí nevěděl, že mi tak někdy někdo říkal.

Zlom přišel v roce 2000, kdy jsem jel poprvé ve svém životě na tábor (s oddílem Duha Křišťál Lutín, kde působím doteď).

Tábor pro nás začal pátkem, kdy jsme přijeli pomoct s přípravou tábořiště. Stavění uteklo překvapivě rychle a byla tu neděle, kdy všichni netrpělivě čekali, až přijedou děti. Jen stěží jde hádat, co se honilo hlavou sačemům, owačirům a dalším z vedení tábora. Já s Divadlem jsme přemýšleli, co bude dál a hlavně taky, co že to budeme dělat v noci, když budeme mít na starost celý tábor. Nakonec, alespoň za sebe můžu říct, že jsem z naplánovaných činností moc nestihl – znáte to, celou noc vás zvládnou zaměstnat dupající ježci, padající větvě v okolních lesících, podivné šplouchání v místním potůčku, hlasy z některých stanů nebo třeba starosti s vodou, která nejednu noc padala z oblohy.

Po ranním (někdy skoro poledním) probuzení jsme se většinou těšili na přípravu dřeva, škrabání brambor nebo jinou potřebnou činnost, po které nás čekali praxe – ty jsem po zkušenostech z minulého roku, kdy jsem lukem trefil dřevěnou boudu, strávil s Lindou na zdravovědě, kde jsem vždy do posledního dechu (i přes snahy o vykloubení ramena atp.) dělal figuranta.

No a takhle bych tady mohl popsat několik stránek, ale stejně to nikdo, kdo to celé nezažil, nepochopí. A tak příští rok na tom stejném místě (nebo dřív někde jinde?) zase ahoj! Hryzal

Na konci si dovolím pár odkazů:
jeden na stránky Tuláckého oddílu

druhý na moc pěkný táborový článek

a třetí na článeček od místních hlodavců

Ale abych nepředbíhal – všechno začalo výběrem zaměstnavatele. Tenkrát jsem myslel, že lepší volba nemohla být. Ale teď? To jsou samé přesčasy, nehorázné množství práce, téměř žádné přestávky… Výhod moc není, za zmínku snad stojí, že mi může okolo hlavy řvát Mr. Lordi, taky že už teď, po 2 dnech praxe vím, že mám velmi dobré hodnocení – to víte – 2 dny intenzivní práce dělá své.

ale k věci!

1. den

Píše se den 17.5.2010 – pondělí. Úvodem mě čekal velice zajímavý rozhovor s majitelem firmy, řešili jsme, jak že vlastně bude moje praxe probíhat, rozvrhl mi práci a já už v tu dobu věděl, že to nemůžu všechno stihnout, kdybych se rozkrájel.

Nicméně… začal velký souboj: Práce vs. Hryzal (na první pohled nesmyslné spojení) … na povzbuzení mi tady Amen brnkal do elektrické kytary a Kita mlátila do bubnů.

Na první pohled se zdálo, že jsem tento den vyhrál – opak byl bohužel pravdou… Ale pro začátek docela slušivá remíza.

2. den

Ten den jsem zaspal, pravděpodobně proto jsem poté byl nucen pracovat téměř v kuse až do pozdních večerních hodin.

Den ve znamení domlouvání další práce … docela zajímavé některé setkání , jen jsem skoro nic nestihl udělat – další den si to vynahradím!

3. den

naštěstí dostal majitel firmy třetí den rozum a přestal požadovat psaní pracovního deníku

Uznejte sami, v dnešní době nemít Facebook (tzn. nemít profil na Facebooku) je jednoduše řečeno: „OUT“. Otázkou zůstává, co nám ona registrace vlastně přinese? Přehled o tom, co kdo dělá? Kde se co děje? Možná… Každopádně je to místo, kde na internetu přicházíte o skrytou identitu, každý se může podívat kdo jste, co vás zajímá, kolik vám je let, s kým zrovna chodíte… A je to správně? Není!

Možná je to proto, že je Facebook tak velký, že má spoustu funkcí a není úplně správně český. Uživatelé ho neumí používat. Pominu tvorbu naprosto zbytečných skupin a stránek, o tom je napsáno všude dosti. Bavme se o používání facebooku běžnými uživateli. Jasnou ukázkou, že to není pro začátečníky je diskuze na téma „Učitel a žák“ na stránce ESO.

Při náhodném čtení této diskuze jsem dostával střídavě záchvaty smíchu a bezmocnosti … Jediné, s čím se dá souhlasit je označení za „přítele“ každého, s kým jste na Facebooku ve spojení. Další poznámky jsou jen díky nevědomosti toho, co Facebook umí. Přítomnost studentů mezi „přáteli“ = omezování psaní statusu pro učitele? Facebook = žrout volného času? Bezpečnost? Sledování, jak si studenti „ožírají držky“ a nechodí pak do školy? Nevhodnost chatování učitele s žákem?

Pojďme se podívat na jednotlivé „problémy“…

Přítomnost studentů mezi „přáteli“ = omezování psaní statusu pro učitele?

Záleží jen na vás, kdo si jaké statusy přečte – omezit se to dá jednoduše – rozdělením přátel do skupin a následné publikování jen pro potřebné skupiny – o tomto hezky píše Patrik Vogl.

Facebook = žrout volného času?

Problém (s prominutím) jak sviňa! Je to o organizaci volného času – to by měl každý od 12ti let (věková hranice na registraci na facebooku) alespoň trochu zvládat … Ti, co mě znají možná tvrdí, že to říká ten pravej … Ano, facebook nevypínám – není to proto, že jsem pořád na něm. Počítač mám pořád zapnutý, většinu volného času na něm pracuji a internetový prohlížeč nevypínám – proč taky? A díky funkci panelů je prostě pár stránek, které mám non-stop zapnuté. Někteří si tak myslí, že všechen čas na PC trávím na Facebooku – ale když je to baví, proč jim brát iluze …

Bezpečnost?

Zmínky o prolomení profilu? Není to opět o blbosti uživatelů? Promiňte, ale když si nastavíte jako heslo datum narození, které ještě všem na FB zveřejníte, něco není správně. Ne, Facebookový profil opravdu nejde opravdu „hacknout“ jinak, než náhodným zkoušením hesel (pro obyčejného smrtelníka – pochybuju ale, že si student, který chce dát vědět světu, že učitelka zeměpisu všechny nesnáší bude platit desetitisíce za ruského hackera ). Pokročilí uživatelé namítnou, že je tu možnost naprogramovat aplikaci, které většina dá bez problémů souhlas cokoli publikovat na vaší zdi – ale tady jsme opět u blbosti uživatelů.

Sledování, jak si studenti „ožírají držky“ a nechodí pak do školy?

Viz. první řešený problém – proč to vůbec učitelům ukazujete?

Nevhodnost chatování učitele s žákem?

Pokud vám tohle spojení vadí, jednoduše stačí mít studenty ve zvláštní skupině „přátel“ a pro tuto skupinu se jedním kliknutím na chatu odhlásit …

Podotýkám, příklad učitel + žák jsem v článku použil proto, že je mi v současné době nejbližší. Analogicky lze rady v článku použít ve vztahu zaměstnavatel a zaměstnanec, rodič + syn/dcera atp.

Další článek o podivném chování čechů na facebooku najdete opět na blogu Patrika Vogla.

Jakékoli dotazy a poznámky uvítám v komentářích nebo na osobním mailu (petr@hryzalek.cz), děkuji za trpělivost při čtení.