Tento rok to bylo už podruhé – podruhé jsem se o letních prázdninách dostal mezi bojovníky indiánského kmene Tébio. Kmen Tébio čekal velký úkol – dostat se z Velkého sněmu, kam se dostal na minulém táboře, kvůli hrozbě nebezpečí ze strany bělochů. Cesta nebyla jednoduchá a šlo se několik dní. A protože i ti nejstatnější bojovníci potřebují při tak náročné cestě odpočinek, rozhodli jsme se ještě s Divadlem, že zajistíme všem v táboře klidné noci. Ale to už moc předbíhám!
Tábor pro nás začal pátkem, kdy jsme přijeli pomoct s přípravou tábořiště. Stavění uteklo překvapivě rychle a byla tu neděle, kdy všichni netrpělivě čekali, až přijedou děti. Jen stěží jde hádat, co se honilo hlavou sačemům, owačirům a dalším z vedení tábora. Já s Divadlem jsme přemýšleli, co bude dál a hlavně taky, co že to budeme dělat v noci, když budeme mít na starost celý tábor. Nakonec, alespoň za sebe můžu říct, že jsem z naplánovaných činností moc nestihl – znáte to, celou noc vás zvládnou zaměstnat dupající ježci, padající větvě v okolních lesících, podivné šplouchání v místním potůčku, hlasy z některých stanů nebo třeba starosti s vodou, která nejednu noc padala z oblohy.
Po ranním (někdy skoro poledním) probuzení jsme se většinou těšili na přípravu dřeva, škrabání brambor nebo jinou potřebnou činnost, po které nás čekali praxe – ty jsem po zkušenostech z minulého roku, kdy jsem lukem trefil dřevěnou boudu, strávil s Lindou na zdravovědě, kde jsem vždy do posledního dechu (i přes snahy o vykloubení ramena atp.) dělal figuranta.
No a takhle bych tady mohl popsat několik stránek, ale stejně to nikdo, kdo to celé nezažil, nepochopí. A tak příští rok na tom stejném místě (nebo dřív někde jinde?) zase ahoj! Hryzal
Na konci si dovolím pár odkazů:
jeden na stránky Tuláckého oddílu
druhý na moc pěkný táborový článek
a třetí na článeček od místních hlodavců 
Světluška
22.8.2010 v 9.16
Pěkné
A určitě i dřív než až na táboře 