Znáte to – na Facebooku máte spoustu „přátel“ – můžou to být opravdoví kamarádi, spolužáci, spolupracovníci… ale i vaši nadřízení, učitelé, podřízení, děti z vašich (turistických) oddílů nebo další lidé, kteří by nemuseli vědět, že jste se o víkendu opily s kamarády, že jste v době kdy máte být ve škole v hospodě. Ani fotka, kterou nahraje váš kamarád z páteční akce není materiál, který by měl vidět každý, kdo má internet.
Jak používat Facebook
11
Dub
Dopravní nehoda naživo
08
Dub
Je čtvrtek, něco před čtvrt na šest. Jedu na kole. Přijíždím ke křižovatce, zbývá posledních pár metrů. Zvedám oko, cíl je na dohled! V tu chvíli upoutá mou pozornost auto stojící uprostřed zatáčky. Co to? Leží tam člověk! Neváhám – házím kolo společně s batohem na zem a bezhlavě letím přes křižovatku zjistit, co se stalo. Leží tam muž v něčem, co vzdáleně připomíná stabilizovanou polohu. Dýchá, ztěžka, ale dýchá. Rozhlédnu se okolo. Kolem křižovatky se začíná tvořit velké kolo přihlížejících – nechybí ani rodiče s dětmi. Najednou vidím člověka s telefonem v ruce. Sotva stojí – volá záchranku! Jde o řidiče automobilu, naznačuju mu, ať je v klidu, že to dobře dopadne. Pokládá telefon, pomoc je na cestě.
Celý život je věčně nový začátek
25
Lis
V úvodu bych rád podotkl, že jde o slohovou práci – úvahu, kterou jsme dostali zadanou ve škole a měli jsme i s rozmyšlením asi 10 minut na napsání. Publikuji ji proto, že si i po několika dnech myslím, že jsem vystihl své myšlenky a pocity…
Celý život je věčně nový začátek, řekl tak ve svém životě, pro mě neznámý člověk se jménem Gottfried Benn. Vyslechnutí této věty ve mne vyvolalo spoustu otázek – je to opravdu tak? Jsou i v mém životě neustále nové začátky? Pokusím se – sám sobě na tyto otázky odpovědět.
Bez Facebooku snadno a rychle
12
Lis
Zamyšlení nad tím, jak jsem přišel o svůj profil na Facebooku.
Ještě do nedávna jsem byl skoro běžný uživatel Facebooku, měl něco okolo 200 přátel – až na asi 3 vyjímky všechny znám, rád si s nimi píšu, rád spamuju jejich zdi více či méně vtipnými příspěvky a statusy – ale což? Kdyby jim to vadilo, neklikali by na „To se mi líbí“, nepsali by komentáře a v ideálním případě by si ze zdi skryli moje příspěvky. Spravoval jsem několik stránek – konkrétně to byli stránky Hryzalek.cz, Duha Křišťál Lutín a Moto Unčovice. Využíval jsem je tak, jak jsem uznal za vhodné, přibližně jsem věděl, co si můžu dovolit, co už ne … a tak to prostě nějak fungovalo! Ale nemohl jsem si pomoct – chtěl jsem víc!
A tak jsem později rozšířil své působení – zareagoval jsem na příspěvek poptávající správu firemních FB stránek. Proč ne? Komunikace se zákazníky (i když nejsou moji) mě baví, Facebooku rozumím a mimo jiné je to zajímavý způsob, jak si přivydělat.
Volit či nevolit?
25
Říj
Volit či nevolit – otázka, kterou si pokládá většina mladých lidí. Zmanipulováni různými názory různých lidí, že volbami stejně ničemu nepomohou. Naproti nim lidé, kteří zažili vládu různých stran a u některých se jim zkrátka líbilo více, u některých méně. Ať je to tak nebo tak – volit podle mě nemá smysl.
Člověk je tvor, který dělá chyby a i když to na první pohled nevypadá – i lidé ve vedení státu jsou lidé. Dělají chyby, rádi chytnou po penězích, být středem pozornosti jim nevadí… Ale nemáme jim naprosto co vyčítat – copak jsme jiní? Mít stejné možnosti – nedělali bychom to stejné? Odpovídáte „Ne“? Pak buď patříte mezi malou skupinku poctivých lidí, kteří nemají v našem světě šanci nebo si lžete sami sobě.
Ve facebooku je síla, využijte ji!
01
Zář
Nejdříve část věnovaná uživatelům
Znáte nějakou opravdu parádní restauraci, hospodu nebo třeba čajovnu? Jste maximálně spokojení s obsluhou, prostředím – zkrátka čímkoli? Hledáte způsob, jak dát najevo Vaše nadšení? Můžete dát obsluze dýžko nebo třeba přijít po čase znovu.
Nyní žijeme ve 21. století, zkuste najít na Facebooku stránku, která patří právě Vašemu vybranému podniku a klikněte na „To se mi líbí“! Po tomto kroku nejen, že můžete mít dobrý pocit z toho, že jste podnik podpořili, ale pokud si majitelé uvědomují, jaká je v podobných stránkách síla, zpestří Váš život nevšedními statusy informujícími o aktuálním dění, probíhajících akcích nebo třeba o zajímavostech z okolí.
Jak to vlastně s Hryzalem bylo…
18
Srp
Svou přezdívku Hryzal jsem dostal ještě když jsem jako malé dítko (cca 8 let) chodil do kroužku Ochránci přírody (Mývali) v DDM v Olomouci. Proč jsem ji dostal jsem až do teď tajil, teď tajemství odhalím 
– bylo to proto, že jsem na schůzkách pořád, ale opravdu pořád něco kousal -většinou to byla tužka – vytáhl jsem ji prakticky jen, když jsem měl mluvit. Netvrdím, že jsem byl na přezdívku nějak zvlášť hrdý, ale smířil jsem se s ní.
Když jsem pak do zmíněného kroužku přestal chodit (už ani nevím proč), ona přezdívka úplně vyšuměla – prakticky nikdo v okolí nevěděl, že mi tak někdy někdo říkal.
Zlom přišel v roce 2000, kdy jsem jel poprvé ve svém životě na tábor (s oddílem Duha Křišťál Lutín, kde působím doteď).
Týden s kmenem Tébio očima Hryzalovýma
12
Srp
Tento rok to bylo už podruhé – podruhé jsem se o letních prázdninách dostal mezi bojovníky indiánského kmene Tébio. Kmen Tébio čekal velký úkol – dostat se z Velkého sněmu, kam se dostal na minulém táboře, kvůli hrozbě nebezpečí ze strany bělochů. Cesta nebyla jednoduchá a šlo se několik dní. A protože i ti nejstatnější bojovníci potřebují při tak náročné cestě odpočinek, rozhodli jsme se ještě s Divadlem, že zajistíme všem v táboře klidné noci. Ale to už moc předbíhám!
Tábor pro nás začal pátkem, kdy jsme přijeli pomoct s přípravou tábořiště. Stavění uteklo překvapivě rychle a byla tu neděle, kdy všichni netrpělivě čekali, až přijedou děti. Jen stěží jde hádat, co se honilo hlavou sačemům, owačirům a dalším z vedení tábora. Já s Divadlem jsme přemýšleli, co bude dál a hlavně taky, co že to budeme dělat v noci, když budeme mít na starost celý tábor. Nakonec, alespoň za sebe můžu říct, že jsem z naplánovaných činností moc nestihl – znáte to, celou noc vás zvládnou zaměstnat dupající ježci, padající větvě v okolních lesících, podivné šplouchání v místním potůčku, hlasy z některých stanů nebo třeba starosti s vodou, která nejednu noc padala z oblohy.
Pracovní deník mimoškolní praxe 2010
12
Srp
Píše se rok 2010, něco málo za polovinou měsíce května, právě probíhá 10ti denní mimoškolní praxe 2. a 3. ročníků naší výběrové elektrotechnické průmyslové školy.
Ale abych nepředbíhal – všechno začalo výběrem zaměstnavatele. Tenkrát jsem myslel, že lepší volba nemohla být. Ale teď? To jsou samé přesčasy, nehorázné množství práce, téměř žádné přestávky… Výhod moc není, za zmínku snad stojí, že mi může okolo hlavy řvát Mr. Lordi, taky že už teď, po 2 dnech praxe vím, že mám velmi dobré hodnocení – to víte – 2 dny intenzivní práce dělá své.
ale k věci!
Facebook… Příliš složitá hračka pro průměrného čecha?
30
Dub
/V žádném případě nechci urazit žádného uživatele Facebooku./
Uznejte sami, v dnešní době nemít Facebook (tzn. nemít profil na Facebooku) je jednoduše řečeno: „OUT“. Otázkou zůstává, co nám ona registrace vlastně přinese? Přehled o tom, co kdo dělá? Kde se co děje? Možná… Každopádně je to místo, kde na internetu přicházíte o skrytou identitu, každý se může podívat kdo jste, co vás zajímá, kolik vám je let, s kým zrovna chodíte… A je to správně? Není!
Možná je to proto, že je Facebook tak velký, že má spoustu funkcí a není úplně správně český. Uživatelé ho neumí používat. Pominu tvorbu naprosto zbytečných skupin a stránek, o tom je napsáno všude dosti. Bavme se o používání facebooku běžnými uživateli. Jasnou ukázkou, že to není pro začátečníky je diskuze na téma „Učitel a žák“ na stránce ESO.